V tomto článku bych se rád zamyslel nad byty k pronájmu, které může hlavní město nabídnout  mladým lidem, kteří sem přicházejí za studiem či prací. Po mých zkušenostech s různým bydlením a spolubydlením jsem si v hlavě vytvořil několik kategorií bytů, ve kterých jsem nějaký čas žil, nebo je třeba jen navštívil. Myslím si, že pro vás mohou být tyto informace cenným zdrojem v době, kdy si i vy sami budete hledat nějaké přechodné bydlení za rozumnou cenu.

 

Studentské byty k pronájmu

Na tomto místě začne asi většina lidí, kteří do Prahy přijdou za studiem. Vysokoškoláci jsou většinou odkázáni k bydlení na koleji, nebo žijí ve starším bytě s několika spolužáky.

Koleje jsou dnes totálně přeplněné a pokud nejste opravdu zdaleka, tak vám ji ani nemusí z kapacitních důvodů přidělit. Sám jsem se šel na pár kolejí v Praze podívat a rozhodně to není nic extra. Pokoje jsou často opravdu dost malé a také ne zrovna komfortně vybavené. Často jsou po předchozích obyvatelích v desolátním stavu a potřebují nutně minimálně vymalovat. Bydlení na kolejích vychází cenově mnohdy i dráž, než spolubydlení s dalšími lidmi. Ovšem i tento typ bydlení má své výhody – máte možnost se zde seznámit se spoustou stejně starých lidí.

Byl jsem tedy nucen nalézt si nějaké společné bydlení. Začal jsem se zajímat o to, kolik mě to asi tak bude stát. Nejdříve jsem se hodně vyptával svých starších kamarádů, kteří mají se spolubydlením vlastní zkušenosti. Většina mi říkala, že za slušný pokoj v Praze dám měsíčně minimálně tak 4 000 korun a více. Po krátkém vyhledávání jsem dospěl k názoru, že to je opravdu minimální částka, pokud chcete vlastní pokoj, ve kterém můžete rozpažit, aniž byste se dotkli rukama zdí. Často jsou nabízené pokoje sdílené, což opravdu nebylo nic pro mě.

 

Nevěřte všemu, co se v inzerátu dočtete

Při svém hledání prvního samostatného bydlení jsem absolvoval návštěvy v podobných sdílených bytech. Zjistil jsem, že lidé o sobě často na internetu nepíší zrovna pravdu, když se snaží nalákat nové spolubydlící. Pokud někdo napíše že má rád zvířata a rád by bydlel s někým kdo s ním lásku ke zvířatům sdílí, nenapadne vás hned, že má doma dva docela velké psy a k tomu terárium s obrovským pavoukem. Často jsem si také říkal, že třeba děvčata budou pořádná a že nebudou mít doma nepořádek – když jsem navštívil pokoj, kde bydlely dvě slečny a spatřil jsem hromadu špinavého prádla v koupelně, radši jsem rychle utekl.

Na internetu lze naštěstí nalézt různé stránky s poměrně bohatou nabídkou. Já jsem nakonec měl štěstí na skupinu spolubydlení v Praze, kterou jsem objevil na Facebooku. V této skupině je poměrně aktivní komunita, kde se lze doptat na spoustu informací. Lidé používají sociální sítě jako takovou výkladní skříň svého života, takže můžete svoje potenciální spolubydlící alespoň virtuálně poznat. Není od věci se s těmito lidmi setkat i osobně, protože při takové příležitosti se poznáte mnohem lépe.

 

Není panelákový byt jako panelákový byt

Čeho je v Praze opravdu dostatek jsou paneláky. Betonové králíkárny, sídliště – lidé je nazývají různě a často se na ně pohlíží s poměrně velkým despektem. Vzhledem k tomu, že jsem celý život bydlel kousek za Prahou v rodinném domku, nedokázal jsem si nikdy moc představit, že bych se do paneláku měl nastěhovat. Realitou však je, že v panelácích bydlí stovky tisíc lidí nejen v Praze. Sídliště jsou většinou na okrajích Prahy a opravdu jsou to takové králíkárny, kde je hodně lidí na jednom místě. Nakonec jsem tu i já sám skončil. Z počátku jsem z toho neměl zrovna dobrý pocit, ale zvykl jsem si tu docela rychle. Bydlel jsem takto společně s jedním kamarádem dva roky.

 

Důvodem, proč jsem si tento byt vybral byl především jeho udržovaný stav, jelikož tu sám majitel žil se svou rodinou. Výhodou byla i funkčnost veškerého vybavení, které jsme měli k dispozici. Celý dům byl i dobře zateplen, takže tu rozhodně bylo větší teplo, než třeba v činžácích v městských částech, které jsou více “IN“.

 

Jaké byly vaše zkušenosti, když jste si hledali první bydlení v Praze?