Jak jsem se rychle octil v červených číslech 

Obsah

Na střední ekonomické škole jsem odmaturoval s vyznamenáním. Nechci dělat frajera, ale nedalo mi to žádnou extra velkou práci. Ten maturitní ročník vlastně tenkrát hrozně utekl. Sotva jsem si zatancoval s mojí láskou valčík na maturitním plese, už jsem stál u maturitní komise. Nestihl mi ani pořádně oschnout inkoust na vysvědčení a už jsem se hlásil do jako nový účetní v jedné firmě v krajském městě. 

Šokuji ředitele naší firmy 

Uplynulo nakonec tři a půl roku od mé maturity, které jsem ve firmě strávil. Nemohu si rozhodně na nic stěžovat. Kolegové byli fajn a já si s nimi rozuměl. Práce mne bavila a neměl jsem s ní žádný problém. Když hlavní účetní odcházel do důchodu, zavolal si mne ředitel. „Jste schopný, pracovitý, je na vás spolehnutí, umíte samostatně myslet. Co kdybyste nastoupil na jeho místo?“ nabídl mi.  Byl v šoku, když jsem jeho nabídku s díky odmítl s tím, že se chci stát podnikatelem.

Začínám se rozhodovat jako podnikatel 

Na druhou stranu mi ani v ničem nebránil. „Kdybyste se chtěl vrátit, u nás máte dveře otevřené,“ řekl mi nakonec. A já rozloučil s kolegy a vrhl se do víru podnikání. Hned na úvod jsem musel řešit některé důležité otázky. Třeba nakoupit si nutný software. To ovšem nebyl zase takový problém. Měl jsem výborný přehled o účetních programech, zajímal jsem se o ně průběžně celou dobu. Zvolil jsem si ten, který jsem považoval za nejlepší. Pořádně nabušené PC mi stálo doma na stole a samozřejmě jsem si pořídil i notebook. Jistě budu pracovat třeba i v terénu u klientů. To ale nebylo zdaleka všechno.

Sláva mi stoupá do hlavy 

Teď přichází to nejdůležitější. Musím se přece rozhodnout, kde mít sídlo firmy! Na to jsem se těšil. Já obyčejný kluk z vesnice se najednou stává podnikatelem a zařizuje si vlastní kancelář. Pořádně mi to stouplo do hlavy a listoval jsem si katalogy s kancelářským nábytkem. Vyloženě jsem si vychutnával představu, jak budu jezdit na kožené polstrované židli kolem dřevěného lakovaného stolu a ohromovat zákazníky svými účetními výkony. Kde si pronajmout kancelář? Na samozřejmě přímo v krajském městě, a to rovnou na náměstí!

Létám v oblacích 

Vůbec mne tehdy nenapadlo, jakou dělám hloupost. Už jsem zkrátka létal v oblacích s vidinou velkých výdělků. Když se mi povedlo získat první firmu, které budu dělat účetnictví, uspořádal jsem rodinnou oslavu. Nějak mi ale nedocházelo, že výdělky z toho kšeftíku mi nepokryjí ani nájem kanceláře. A nepokryje ho ani účetnictví pro druhou a třetí firmu. Režie je totiž docela velká – benzin na dojíždění, telefony. A život mi dal brzy za vyučenou. Teprve jsem svoje podnikání rozjížděl a už třetí měsíc od startu jsem se dostal do červených čísel. Co teď? Prestižní adresu jsem nechtěl za žádnou cenu pustit, a co je to třeba virtuální sídlo, jak se píše tady, o tom v těch pionýrských dobách neměl nikdo pořádně ani tušení. 

Jak jsem pěkně spadl na nos

Došlo mi, že jsem nosil nosánek pěkně nahoru, a tak logicky přišla první facka od reálného života. No jasně, pan podnikatel, pche, nafoukanec je to!  Pěkně spadl na nos. Myslel si, že penízky budou létat na účet samy a on si je bude rozhazovat podle chuti za hlouposti. Třeba za kancelář firmy v té nejdražší lokalitě ve městě. Pochopil jsem, že prostě zbývá jediné – přestat si hrát na velkopanského floutka a podívat se realitě do očí. Kancelář na náměstí si prostě nemohu dovolit. Zatím. A tak jsem s těžkým srdcem opouštěl krásný prostor s výhledem přímo na kostel a radnici a stáhl se do rodného domku rodičů. Věřil jsem ale, že tohle prohrané skóre jednoho dne vyrovnám.  A je to tak, po pár letech se virtuální sídlo stalo docela běžnou záležitostí, o čemž hovoří tento článek.